Čeští rappeři: Jak se změnila domácí hip-hopová scéna za 20 let

Průkopníci českého rapu v 90. letech

Devadesátky byly pro český rap naprostou divočinou - dobou, kdy se všechno teprve rodilo. Lesík Hajdovský se svými Manžely byl vlastně takový průkopník, který si jako jeden z prvních řekl hele, a co to zkusit rapovat česky?

Chaozz pak přišel jako blesk z čistého nebe. Jejich ... a nastal chaos v roce 1996 totálně změnil pravidla hry. Kdo by neznal Policijé? Tenhle track se stal hymnou každýho mladýho rebela.

A pak tu byla PSH - Orion, Vladimir 518 a Mike Trafik. Kluci, co začínali v roce 1993 prakticky z ničeho. Natáčeli v ložnicích a sklepech, ale právě tahle syrovost z nich udělala legendy.

WWW a Supercrooo posunuli hranice toho, co český rap může být. James Cole a Hugo Toxxx přinesli něco úplně novýho, něco, co tu předtím nikdo neslyšel.

Brno nezůstávalo pozadu - Chaozz tam rozjel svojí vlastní revoluci. V Praze mezitím Dragon's Crew spojovali rap s breakdancem a graffiti do jednoho velkýho kulturního koktejlu.

Indy a Wich byli ti, díky kterým český rap začal znít profesionálně. Wich se postupně vypracoval na producenta, kterýho chtěl každý.

Koncem dekády se začaly objevovat první hip-hopový festivaly. Najednou to nebyla jen muzika - byl to životní styl. B-boys, writeři a rappeři se potkávali na jednom místě a tvořili komunitu, která žije dodnes.

Tihle průkopníci to neměli lehký. Bojovali s mizernou technikou, předsudkama i nepochopením. Ale díky jejich houževnatosti máme dneska scénu, která se může směle měřit se světem.

Orion a PSH jako zakladatelé scény

Představte si Prahu devadesátých let - město plné změn, kde se rodila nová hudební revoluce. Orion a PSH tehdy neměli tušení, že píšou historii českého rapu. V ulicích Prahy, mezi paneláky a oprýskanými zdmi, se začal rodit příběh, který navždy změnil tvář naší hudební scény.

Kdo by to byl řekl - kluci ze sídliště, co začínali ve sklepě s mizerným vybavením, jednou položí základy celého žánru? Album Repertoár udeřilo jako blesk z čistého nebe. Najednou tu byl rap, který mluvil naším jazykem, o našich problémech, o životě, který jsme všichni znali.

Orionův charakteristický hluboký hlas zněl ulicemi jako kronika své doby. Nezabalil to do pozlátka - rapoval o šedivých sídlištích, o lásce i zklamání, o tom, jak se česká společnost potácí v divokých devadesátkách. PSH přinesli do našich končin víc než jen muziku - přitáhli celou kulturu. Sprejeři, breakdanceři, DJs - všichni najednou měli svoje místo.

Vzpomínáte na legendární párty v klubu 007? Tam se psala historie. Mezi propocenými zdmi Strahova se rodila komunita, která žije dodnes. A když PSH poprvé dotáhli do Prahy zahraniční hvězdy? To byl průlom - najednou jsme nebyli jen zapadlý kout Evropy, ale součást globální hip hopové rodiny.

Jejich DNA najdete v každém současném českém rapu. Od Viktora Sheena až po nejmenší undergoundové skladby. Orion se stal něčím jako hip hopovým tátou - někdy přísným kritikem, jindy chápavým mentorem.

Dneska už je český rap sebevědomý žánr, který si našel vlastní cestu. A za to všechno vděčíme partě kluků, co se nebáli snít ve sklepním studiu. Jejich příběh není jen o hudbě - je o odvaze být svůj, o vytrvalosti a o tom, že i z malých začátků můžou vzejít velké věci.

Hugo Toxxx a Supercrooo v podzemní kultuře

Hugo Toxxx se zapsal do historie jako jeden z nejvlivnějších průkopníků českého rapu. Když na začátku dvoutisících rozjížděl se Supercrooo, nikdo netušil, jak moc to zamíchá domácí hip-hopovou scénou. S parťákem James Colem vytvářeli něco, co tu do té doby nikdo neslyšel - syrový pouliční rap okořeněný šílenými beaty a texty, co se nebály jít na hranu.

Toxic Funk v roce 2004 doslova vykopl dveře české rapové scény. Toxxxův charakteristický projev, ta jeho nezaměnitelná flow a texty, co občas zvedly ze židle i otrlé posluchače - to všechno z něj udělalo kultovní postavu undergroundu. Zatímco jedni ho zbožňovali, druzí kritizovali, ale nikdo ho nemohl ignorovat.

Supercrooo nikdy nešli cestou nejmenšího odporu. Kašlali na komerční úspěch a dělali muziku po svém. V zakouřených klubech na jejich koncertech to vřelo energií, která se nedá popsat. Mladí rapeři k nim vzhlíželi jako k bohům a snažili se pochytit jejich styl.

Po konci Supercrooo se Toxxx nevzdal a dál posouval hranice. Projekty jako Rok psa nebo 1000 ukázaly, že se nebojí experimentovat a jít vlastní cestou. To, co tehdy se Supercrooo započali, dneska vidíme v tvorbě spousty mladých umělců.

Když se dneska člověk podívá na současnou rapovou scénu, vidí Toxxxův a Supercrooo DNA všude kolem. Jejich odvaha být jiní, nekompromisní přístup k tvorbě a ryzí autenticita inspirují dodnes. Vyšlapali cestičku celé generaci raperů, co se nebojí být sami sebou a dělat věci po svém.

I když už Supercrooo dávno nefungují, jejich odkaz žije dál. Noví posluchači objevují jejich tvorbu a žasnou nad tím, jak mohlo něco tak surového a upřímného vzniknout v době, kdy český rap teprve hledal svoji tvář.

Prago Union a James Cole

Když se řekne český rap, většině z nás okamžitě naskočí jména jako Prago Union a James Cole. Tyhle dvě legendy už přes dvacet let určují, kam se náš hip hop bude ubírat.

Karo z Prago Union, kterého možná ještě pamatujete z Chaozzu, není žádný obyčejný rapper. Jeho texty jsou jako slovní akrobacie - chytrý humor, ironie a slovní hříčky, co vás nutí přemýšlet. Však si zkuste poslechnout třeba HnojiVO - to není jen muzika, to je poezie na beatu.

A pak tu máme Jakuba Zemance alias James Cola. Ten vám na rovinu řekne, co si myslí, a nebere si servítky. Jeho syrovej styl a texty, co jdou na dřeň, vám možná někdy zvednou tlak, ale o tom to celý je, ne? S DJ Marem vytvořili dvojku, která prostě změnila pravidla hry.

Co dělá tyhle dva borce tak výjimečný? Jejich texty nejsou jen prázdný kecy o auťácích a zlatejch řetězech. Místo toho dostanete upřímnou zpověď o životě, společnosti a věcech, co nás všechny štvou nebo těší. A co je super - jejich muzika funguje stejně dobře u týpků, co pamatujou zlatý devadesátky, i u dnešních teenagerů.

Originalita a férovost, to je jejich značka. Ať už je to Karův precizní flow nebo Coleovy provokativní tracky, oba dva dokazujou, že českej rap může bejt mnohem víc než jen zábava pro masy. A když je potkáte na koncertě? To je prostě jinej level - energy, co vás pohltí, a atmosféra, na kterou jen tak nezapomenete.

Řezník a horrorcore v českém rapu

Český horrorcore není jen tak ledajaký žánr - je to drsná odnož rapu, která u nás zapustila kořeny hlavně díky Řezníkovi, vlastním jménem Martinu Pohlovi. Když se kolem roku 2006 objevil na scéně, nikdo netušil, jak moc zamíchá kartami českého hip hopu.

Představte si, že v době, kdy většina rapperů jela v bezpečných vodách mainstreamu, přišel někdo, kdo se nebál šokovat explicitními texty, drsným humorem a temnými tématy. Řezník se spojil s Desadem a společně rozjeli projekt Sodoma Gomora - pro mnoho fanoušků naprostá klasika, která inspirovala celou generaci.

Co dělá horrorcore tak výjimečným? Je to ta syrovost, ta odvaha říkat věci na rovinu, i když to někdy bolí. Stal se hlasem těch, kteří se nebojí jít proti proudu. Když si pustíte alba jako Penetrace nebo Tod Durch Erhängen, pochopíte, proč se z nich staly kultovní záležitosti v undergroundu.

Dneska už horrorcore není jen o temných textech a drsné image. Mladí umělci do něj míchají prvky trapu, cloud rapu, vlastně všeho, co jim přijde pod ruku. Je to jako když si vezmete starý dobrý recept a přidáte do něj nové ingredience - vznikne něco úplně jedinečného.

Jasně, spousta lidí kroutí hlavou nad tím, co Řezník a jeho následovníci dělají. Ale není tohle právě to, co dělá hudební scénu zajímavou? Bez průkopníků jako je on by český rap byl mnohem chudší. Jeho texty možná nejsou pro každého, ale ta originalita a nekompromisnost? Ta je k nezaplacení.

A víte, co je na tom všem nejlepší? Tahle scéna žije dál. Noví umělci přicházejí s vlastními nápady, mixují staré s novým, a horrorcore se tak pořád vyvíjí. Možná nikdy nebude hrát v rádiích, ale to je vlastně dobře - některé věci prostě musí zůstat underground, aby si zachovaly svoji duši.

Yzomandias a nová vlna trap rapu

Česká rapová scéna už dávno není tím, čím bývala. Když se řekne současný český rap, většině z nás okamžitě naskočí jméno Yzomandias. Ten kluk, co začínal jako Logic, dneska udává tempo celému žánru a bez přehánění změnil tvář domácího hip hopu.

Český rapper	Rok založení	Nejznámější album	Vydavatelství
Hugo Toxxx	2001	Rok psa	Bigg Boss
Vladimir 518	1994	Gorila vs. Architekt	Bigg Boss
Rytmus	2001	Fenomén	EMI
Orion	1993	Teritorium	Universal Music
Yzomandias	2012	Zhora vypadá všechno líp	Milion Plus

Pamatujete na doby, kdy rap znamenal hlavně PSH a Supercrooo? To už je dávno pryč. Dneska vládne trap, autotune a úplně jinej zvuk. A právě Yzomandias byl mezi prvníma, kdo tohle všechno přitáhl do Čech. Se svým labelem Milion+ Entertainment vybudoval něco, co tu ještě nebylo - partu mladých dravců jako Nik Tendo nebo Hasan, který maj co říct.

Když si pustíte jeho tracky, uslyšíte mix tvrdých beatů a chytrých textů. Není to jen flexení - i když to tam samozřejmě je. Je to mnohem víc. V jeho textech najdete i hodně osobní zpovědi, zamyšlení nad životem. Stačí si poslechnout alba jako SBOHEM ROXANO nebo J.EDEN.

Milion+ už dávno není jen značka, je to životní styl. Mladý lidi nechtěj jen poslouchat muziku, chtěj být součástí něčeho většího. A přesně to jim Yzo a jeho crew dávaj. Koukněte se na jejich koncerty - vyprodaný haly, energie, která se nedá popsat slovy.

Tohle všechno posunulo celou scénu na jinej level. Už to není jen o tom vydat track a doufat. Je to profesionální byznys s prvotřídníma videoklipama, promyšleným marketingem a precizní produkcí. A přesto si to zachovává svojí syrovost a autenticitu.

Yzo ukázal, že český rap může znít světově, a přitom zůstat svůj. Díky němu a jeho partě máme scénu, která se nemusí stydět před zahraničím a která inspiruje další generaci mladých umělců. A to je sakra důležitý dědictví.

Marpo a jeho úspěch v mainstreamu

Každý, kdo někdy slyšel jméno Marpo, ví, že tahle postava české hudební scény není žádný obyčejný rapper. Otakar Petřina se z metalového zpěváka vypracoval v jednu z nejzajímavějších osobností domácího hip hopu. Však si vybavte rok 2006, kdy se svými Superhero Killers začal míchat rap s metalem způsobem, který u nás nikdo předtím nezkusil.

Pamatujete na album Knockout z roku 2013? To byla pecka, která rozrazila dveře mainstreamu dokořán. Marpo ukázal, že může být drsný jako raper a zároveň přitáhnout davy jako rocková hvězda. S Trouble Gangem a později s Dead Man's Head dokázal něco neskutečného - spojil underground s komerčním úspěchem, a přitom si zachoval respekt hip hopové komunity.

Dead Man Walking v roce 2016? To už nebyl jen další release, to byla událost roku. A když v roce 2018 vyprodal O2 arenu? Tím definitivně ukázal, že český rap může být mnohem víc než jen hudba z undergroundu. Vždyť kolik rapperů před ním dokázalo naplnit největší českou halu?

Spolupráce s Lenou Brauner na projektu Dead Pool odhalila další rozměr jeho talentu. Jeho texty nejsou jen prázdná slova - když rapuje o svých démonech a životních bojích, cítíte v tom skutečný příběh, opravdové emoce.

Dneska je Marpo na vrcholu, koncerty má vyprodané měsíce dopředu a inspiruje novou generaci. Jeho příběh je jako učebnice pro všechny, kdo chtějí v muzice něco dokázat - buďte svoji, makejte na sobě a nebojte se jít vlastní cestou. Z metalového zpěváka se stal králem českého rapu, a to je teprve začátek.

Český rap je jako řeka, která teče skrz města a vesnice, každý z nás přidává svůj vlastní proud, svůj vlastní příběh do tohoto nekonečného toku slov a rytmů

Radek Holubec

Rest a Separ v současné scéně

Rest a Separ jsou prostě kings naší rapový scény. Už od roku 2012 spolu válej a od prvního společnýho tracku bylo jasný, že to bude bomba. Každej z nich je sám o sobě mazec - Rest svojí nezaměnitelnou barytonovou flow řeže do českýho rapu, zatímco Separ válcuje slovenskou scénu svojí dravostí.

Jejich společný věci na YouTube trhaj rekordy ve zhlídnutích a když někde hrajou live, je narváno jak v metru ve špičce. Jejich sound je jedinečnej mix tvrdejch beatů a chytlavejch refrénů, který ti prostě zůstanou v hlavě. Rest do toho sype svoje hlubokomyslný metafory, Separ zase přidává tu svoji energickou flow, co tě nenechá v klidu.

Tihle dva borci ale nehýbou jen s muzikou. Každej má svůj label - Rest s Bigg Bossem pomáhá mladejm talentům prorazit v Česku, Separ zase buduje slovenskou scénu přes Reprezentant Records. Je to jako když máš dva starší bráchy, který ti ukazujou cestu.

Když daj hlavy dohromady s dalšíma jménama z obou zemí, vznikaj věci, který spojujou celou československou komunitu. Jejich muzika není jen pro zapálený hiphopeři - dokážou oslovit i lidi, co normálně rap moc nemusej.

V dnešní době, kdy se rap tak rychle mění, jsou Rest a Separ jako majáky, který ukazujou cestu. Na festivalech jsou jejich sety vždycky narvaný a energie, co z nich jde, je prostě neskutečná. Bez nich by naše rapová scéna nebyla tam, kde je. Pořád jedou dál, ať už spolu nebo každej sám, a my se můžem těšit na další pecky, který ještě přijdou.

Vladimir 518 a jeho umělecké projekty

Vladimir 518, vlastním jménem Vladimír Brož, je neskutečně všestranný umělec, kterého asi nejlíp znáte jako rappera z PSH. Ale tohle je jen špička ledovce - jeho tvorba sahá od sprejerství až po vážné umění.

Pamatujete na devadesátky? Tehdy se z kluka, co maloval po zdech, postupně stala jedna z nejvýraznějších postav českého hip hopu. Ten jeho charakteristický hluboký hlas nejde přeslechnout - prostě když ho slyšíte, víte, že je to on.

Co je na něm fakt zajímavý? Třeba to, jak dokáže propojovat zdánlivě nespojitelné věci. Jeden den rapuje s PSH, druhý den připravuje výstavu v prestižní galerii. A všechno mu to nějak dává smysl. Však si vezměte jeho knihu Kmeny - kdo jiný by dokázal tak autenticky zmapovat českou subkulturu?

Jeho label BiggBoss už dávno není jen značka pro hip hop. Je to spíš takový kulturní inkubátor, kde dostávají prostor zajímavý umělci všeho druhu. Od rapperů přes výtvarníky až po dokumentaristy.

A co teprve jeho láska k architektuře! Když vydal knihu o československých stavbách z let 58-89, experti jen zírali. Tohle prostě není běžný rapper, co by se spokojil s jedním žánrem.

V poslední době se pouští i do projektů s filharmonií - to je něco, co by v devadesátkách asi nikoho nenapadlo. Ale on to dává. Prostě bourá hranice mezi vysokým uměním a pouliční kulturou, a dělá to tak přirozeně, že to vypadá úplně samozřejmě.

Smack a moderní drill rap

Česká rapová scéna prošla v posledních letech neuvěřitelnou proměnou. Drill rap doslova převálcoval všechno, co tu bylo předtím, a stal se hlasem ulice. Kdo by to byl řekl, že zrovna Smack One se Sergeiem Barracudou v čele odstartují tuhle revoluci?

Když se Sharlota, Stein27 nebo Dollar Prync objevili na scéně, bylo jasné, že tohle není jen další módní výstřelek. Přinesli něco syrového, pravdivého, co rezonuje s životem na českých ulicích. Ten charakteristický zvuk - temné beaty a slidované basy - se stal soundtrack generace.

Smack One prostě věděl, kam vítr fouká. Vybudovali platformu, kde můžou mladí umělci růst a experimentovat. Vzpomeňte si, jak Viktor Sheen nebo Yzomandias začínali - dneska jsou z nich ikony české scény.

Za tím vším stojí i neskutečně talentovaní producenti. Decky, Ceha a Keynon míchají koktejl, kterej chutná celý generaci. Jasně, texty jsou často o prachách, drogách a životě na hraně - ale není to přesně to, co drill rap dělá autentickým?

Vizuální stránka je kapitola sama o sobě. Tmavý ulice, zahalený tváře, panelákový džungle - to všechno vytváří atmosféru, která je pro český drill typická. A kvalita? Milionový views na YouTube mluví za všechno.

Móda a rap šly vždycky ruku v ruce. Robin Zoot a Karlo nejsou jen rappeři, ale i módní influenceři. Merch od Smacku se stal stejně důležitým jako hudba sama.

A budoucnost? Ta vypadá zatraceně dobře. Nová krev jako TVRNFLX nebo Kamil Hoffmann posouvají hranice žánru každým novým trackem. A když k tomu přidáte mezinárodní spolupráce, který se rozjíždějí... Tohle je teprve začátek něčeho velkýho.