Výběr vhodného místa pro ohniště
Při budování cihlového ohniště je naprosto zásadní správný výběr umístění. Toto rozhodnutí ovlivní nejen bezpečnost, ale i celkový požitek z používání ohniště. Základním pravidlem je dodržet minimální vzdálenost od budov, která by měla být alespoň 5 metrů. Ohniště by mělo být umístěno na rovném povrchu, ideálně v mírně vyvýšeném místě, aby se v případě deště nehromadila voda v jeho okolí.
Důležitým faktorem je také směr převládajících větrů v dané lokalitě. Kouř by neměl obtěžovat obyvatele domu ani sousedy, proto je vhodné ohniště situovat tak, aby kouř směřoval mimo obytné prostory. Současně je třeba vzít v úvahu přítomnost stromů a keřů - ohniště by mělo být vzdáleno minimálně 2 metry od jakékoliv vegetace, aby nedošlo k jejímu poškození teplem nebo případnému vznícení.
Podloží pro cihlové ohniště musí být stabilní a pevné. Nejvhodnější je betonový základ nebo zhutněný štěrkový podklad. Pokud plánujete ohniště na travnatém povrchu, je nezbytné odstranit drn a vrchní vrstvu půdy až na pevný podklad. Tím zabráníte postupnému zapadání ohniště do země a zajistíte jeho dlouhou životnost.
Při výběru místa je také důležité myslet na praktické aspekty používání ohniště. Mělo by být snadno přístupné pro přinášení dřeva a dalšího materiálu. Zároveň je vhodné mít v blízkosti prostor pro uskladnění dřeva, které by mělo být chráněno před deštěm. Nezapomeňte také na dostatečný prostor kolem ohniště pro pohodlné sezení a manipulaci.
Z hlediska bezpečnosti je nezbytné zajistit snadný přístup k vodě nebo hasicím prostředkům. V okolí ohniště by neměly být hořlavé materiály, jako jsou suché listí, větve nebo zahradní nábytek. Doporučuje se vytvořit kolem ohniště nehořlavý pás o šířce alespoň 1 metr, který může být vysypán štěrkem nebo dlaždicemi.
Při plánování umístění je také vhodné vzít v úvahu místní předpisy a vyhlášky týkající se rozdělávání ohně. Některé obce mají specifická pravidla pro umístění a provoz ohniště. Je také zdvořilé informovat sousedy o záměru vybudovat ohniště a případně s nimi konzultovat jeho umístění.
V neposlední řadě je třeba myslet na estetickou stránku. Cihlové ohniště se může stát zajímavým prvkem zahradní architektury, proto je vhodné jej umístit tak, aby harmonicky zapadlo do celkového konceptu zahrady. Můžete jej například začlenit do odpočinkové zóny nebo jej kombinovat s venkovní kuchyní.
Potřebný materiál a nářadí
Pro stavbu zahradního ohniště z cihel budete potřebovat především kvalitní plné pálené cihly, které jsou odolné vůči vysokým teplotám. Ideální množství je přibližně 80 až 100 kusů cihel, v závislosti na velikosti plánovaného ohniště. Důležité je vybrat cihly, které nejsou popraskané ani jinak poškozené, aby byla zajištěna stabilita celé konstrukce. K spojení cihel budete potřebovat žáruvzdornou maltu, která odolá vysokým teplotám vznikajícím při hoření. Běžná stavební malta není pro tento účel vhodná, protože by mohla praskat a drolit se.
Pro vytvoření pevného základu je nezbytný štěrk nebo kamenivo o velikosti 16-32 mm, přičemž budete potřebovat přibližně 100 kg tohoto materiálu. Dále je nutný písek pro vytvoření vyrovnávací vrstvy, zhruba 50 kg hrubého písku. K vyznačení půdorysu ohniště využijete provázek a kolíky. Pro přesné zaměření a kontrolu vodorovnosti je nepostradatelná vodováha, nejlépe klasická dvoumetrová libelová.
Z nářadí budete potřebovat zednickou lžíci pro nanášení malty, gumové kladivo pro poklepání a usazení cihel, zednické kladivo pro případné upravení velikosti cihel. Nezbytná je také míchačka na maltu nebo větší nádoba s míchadlem pro přípravu maltové směsi. Pro přesné řezání cihel se hodí úhlová bruska s diamantovým kotoučem, případně klasická zednická sekera.
K vyměření pravých úhlů využijete velký úhelník nebo trojúhelník. Pro ochranu rukou jsou nezbytné pracovní rukavice, ideálně kožené nebo pevné textilní. Ochranné brýle budou potřeba zejména při řezání cihel. Pro přesné odměření množství vody při míchání malty se hodí odměrka nebo kbelík s ryskou.
Pro finální úpravy okolí ohniště budete potřebovat lopatu a hrábě na urovnání terénu. Užitečná bude také stavební fólie pro zakrytí hotového díla v případě deště během schnutí. K závěrečnému očištění cihel od případných zbytků malty se hodí kartáč s pevnými štětinami a houba.
Nezapomeňte také na metr nebo svinovací pásmo pro přesné odměření rozměrů, tužku a papír pro poznámky a náčrty, a případně také stavební kolečko pro přepravu materiálu. Pro vytvoření drenáže pod ohništěm se hodí geotextilie, která zabrání prorůstání plevele a zároveň umožní odtok vody. V případě složitějších tvarů ohniště může být užitečná také šablona vyrobená z překližky nebo kartonu.
Vyměření a příprava základů
Pro výstavbu cihlového ohniště je naprosto zásadní správné vyměření a příprava základů, které zajistí dlouhodobou stabilitu a bezpečnost celé konstrukce. Základy musí být umístěny na pevném, rovném povrchu, ideálně na místě, které není podmáčené a kde nehrozí sesuv půdy. Nejprve je potřeba odstranit vrchní vrstvu zeminy včetně trávy a kořenů do hloubky přibližně 20-25 centimetrů. Vykopanou plochu je nutné důkladně zhutnit pomocí pěchu nebo vibrační desky.
Rozměry základové desky by měly přesahovat plánované rozměry ohniště minimálně o 15 centimetrů na každé straně. Pro standardní zahradní ohniště se obvykle počítá se základovou deskou o rozměrech přibližně 120 x 120 centimetrů. Na dno výkopu je vhodné nasypat vrstvu štěrku o tloušťce 10-15 centimetrů, kterou je třeba také důkladně zhutnit. Tato vrstva zajistí lepší odvod vody a zabrání vzlínání vlhkosti do betonového základu.
Před samotným betonováním je nezbytné připravit bednění z prken nebo desek, které musí být pevně ukotveno a vyrovnáno do vodováhy. Do připraveného bednění se umístí armovací síť nebo železné pruty pro zpevnění betonu. Betonová směs by měla mít poměr cementu, písku a štěrku přibližně 1:2:3. Při míchání betonu je důležité dosáhnout správné konzistence - směs nesmí být příliš řídká ani příliš hustá.
Betonování je nejlepší provádět v jednom zátahu, aby vznikla jednolitá deska bez pracovních spár. Povrch základové desky musí být dokonale rovný a vodorovný, čehož dosáhneme pomocí dlouhé latě a vodováhy. Je důležité nechat beton řádně vyzrát, což za běžných podmínek trvá minimálně 7 dní. Během této doby je vhodné beton pravidelně vlhčit, aby nedošlo k jeho popraskání vlivem rychlého vysychání.
Pro zajištění správného odvodu vody je nutné vytvořit mírný sklon základové desky, přibližně 1-2 stupně směrem od středu k okrajům. Tento sklon zabezpečí, že dešťová voda nebude stát na povrchu a bude správně odtékat. Do čerstvého betonu je také vhodné zabudovat kotevní prvky, které později poslouží k pevnému ukotvení první řady cihel. Tyto kotvy mohou být tvořeny závitovými tyčemi nebo speciálními kotevními pásky.
Po úplném vytvrdnutí betonu je nezbytné provést důkladnou kontrolu rovinnosti a pevnosti základové desky. Případné nerovnosti je možné vyrovnat pomocí cementové malty před započetím samotného zdění ohniště. Kvalitně připravené základy jsou klíčovým předpokladem pro dlouhou životnost a bezpečný provoz cihlového ohniště.
Položení první vrstvy cihel do kruhu
První vrstva cihel je naprosto zásadním krokem při budování zahradního ohniště, protože právě tato vrstva určuje celkový tvar a stabilitu konstrukce. Začněte vyznačením přesného kruhu na zemi, který bude sloužit jako šablona pro pokládání cihel. Ideální je použít provázek připevněný ke kolíku ve středu budoucího ohniště a na jeho druhém konci tužku nebo křídu, kterou nakreslíte dokonalý kruh. Průměr kruhu by měl být přibližně 80-100 centimetrů, v závislosti na požadované velikosti ohniště.
| Parametr |
Cihlové ohniště |
| Potřebný materiál |
Plné pálené cihly |
| Minimální počet cihel |
40 kusů |
| Průměr ohniště |
80-100 cm |
| Výška stavby |
30-40 cm |
| Typ podkladu |
Zpevněný, rovný povrch |
| Doba stavby |
2-3 hodiny |
| Životnost |
10+ let |
| Údržba |
Minimální |
Před samotným pokládáním cihel je nezbytné zajistit, aby byl povrch dokonale rovný a zpevněný. Doporučuje se použít vodováhu pro kontrolu roviny a případné nerovnosti vyrovnat pomocí písku nebo jemného štěrku. První cihly pokládejte těsně vedle sebe po obvodu nakresleného kruhu. Je důležité, aby mezi cihlami byly minimální mezery, ideálně ne větší než 2-3 milimetry. Cihly by měly být položeny na výšku, což zajistí lepší stabilitu celé konstrukce.
Při pokládání první vrstvy je klíčové průběžně kontrolovat, zda cihly skutečně kopírují nakreslený kruh. Každou cihlu je třeba pečlivě usadit a zkontrolovat její pozici vůči sousedním cihlám. Pokud zjistíte, že některá cihla není v ideální pozici, nebojte se ji vyjmout a položit znovu. Je lepší strávit více času správným položením první vrstvy, než později řešit problémy s nestabilitou celého ohniště.
V místech, kde se kruh uzavírá, budete pravděpodobně muset poslední cihlu upravit, aby přesně zapadla do zbývajícího prostoru. K tomuto účelu použijte úhlovou brusku s diamantovým kotoučem na řezání cihel. Řez by měl být proveden přesně a kolmo, aby upravená cihla perfektně zapadla do mezery. Po položení všech cihel první vrstvy znovu zkontrolujte celkovou stabilitu a vyrovnanost pomocí vodováhy.
Pro zajištění maximální stability je vhodné první vrstvu cihel částečně zapustit do země. Můžete vykopat mělký žlábek (přibližně 2-3 centimetry hluboký) po obvodu kruhu, do kterého cihly zasadíte. Toto opatření zabrání případnému posunutí cihel při dalším budování ohniště nebo jeho pozdějším používání. Po dokončení první vrstvy je důležité nechat konstrukci minimálně 24 hodin v klidu, aby se zemina pod cihlami mohla přirozeně usadit a stabilizovat. Během této doby se vyvarujte jakéhokoliv zatěžování nebo manipulace s položenými cihlami.
Stavba dalších vrstev cihel
Nyní přichází na řadu klíčová část celé stavby ohniště, a to je pokládání dalších vrstev cihel. Je naprosto zásadní, aby každá další vrstva byla položena s přesahem oproti vrstvě předchozí. Tento způsob pokládání zajistí maximální stabilitu celé konstrukce a zabrání případnému zborcení ohniště během používání. Cihly klademe tak, aby jejich spoje nikdy nebyly přímo nad sebou, ale byly vždy posunuté minimálně o třetinu délky cihly.
Při stavbě postupujeme systematicky a každou vrstvu pečlivě kontrolujeme pomocí vodováhy. Mezi jednotlivé cihly nanášíme žáruvzdornou maltu v tenké vrstvě přibližně 0,5 cm. Je důležité maltu nanášet rovnoměrně a případné přebytky ihned odstranit, aby výsledný vzhled byl čistý a profesionální. Maltu nanášíme nejen na vodorovné spáry, ale i na svislé styčné plochy mezi cihlami.
V případě, že stavíme větší ohniště, je vhodné po každých třech vrstvách nechat maltu částečně zaschnout, aby nedošlo k nežádoucímu pohybu spodních vrstev pod tíhou těch horních. Během stavby průběžně kontrolujeme kolmost stěn pomocí zednické olovnice nebo dlouhé vodováhy. Jakékoliv odchylky je nutné okamžitě korigovat, protože jejich ignorování by mohlo vést k nestabilitě celé konstrukce.
Pro zvýšení tepelné odolnosti ohniště můžeme mezi jednotlivé vrstvy cihel vkládat izolační šamotové desky. Ty pomohou lépe distribuovat teplo a chrání konstrukci před tepelným namáháním. Při pokládání dalších vrstev je také důležité myslet na budoucí využití ohniště a ponechat dostatečný prostor pro přikládání paliva a manipulaci s grilovacím roštem.
V horní části ohniště je vhodné vytvořit mírný sklon směrem dovnitř, který zajistí lepší stabilitu konstrukce a zabrání případnému zatékání dešťové vody mezi cihly. Tento sklon vytvoříme postupným posunutím každé další vrstvy o několik milimetrů směrem do středu ohniště. Poslední vrstvu cihel je vhodné položit na výšku, čímž vytvoříme elegantní zakončení celé konstrukce.
Během stavby nezapomínáme na estetickou stránku - dbáme na to, aby všechny spáry byly stejně široké a aby případné řezané cihly byly umístěny na méně viditelných místech. Velmi důležité je také průběžné čištění cihel od přebytečné malty, protože zaschlou maltu by bylo později velmi obtížné odstranit bez poškození povrchu cihel. Po dokončení pokládky všech vrstev necháme konstrukci minimálně 48 hodin vyzrát, než začneme ohniště používat.
Vytvoření odvětrávacích otvorů v ohništi
Pro správné hoření ohně v cihlové stavbě je naprosto zásadní zajistit dostatečný přívod vzduchu. Odvětrávací otvory v ohništi jsou klíčovým prvkem, který zajistí optimální proudění vzduchu a tím i efektivní spalování paliva. Při stavbě ohniště z cihel je nutné věnovat této části zvláštní pozornost, protože špatně navržené nebo nedostatečné odvětrávání může způsobit, že oheň nebude správně hořet nebo bude kouřit.
Nejprve je třeba naplánovat umístění větracích otvorů v základně ohniště. Ideální je vytvořit minimálně čtyři otvory o rozměrech přibližně 10 x 10 centimetrů, které budou rovnoměrně rozmístěny po obvodu spodní části stavby. Při pokládání první řady cihel necháme tyto mezery volné, přičemž okolní cihly musíme pevně zafixovat pomocí žáruvzdorné malty. Je důležité pamatovat na to, že otvory nesmí být příliš velké, aby nedocházelo k nadměrnému ochlazování ohniště, ani příliš malé, což by vedlo k nedostatečnému přívodu kyslíku.
V případě větších ohnišť je vhodné vytvořit také sekundární větrací systém ve vyšších patrech konstrukce. Tento systém může být tvořen menšími otvory o rozměrech přibližně 5 x 5 centimetrů, které jsou umístěny ve druhé nebo třetí řadě cihel. Tyto dodatečné otvory pomohou vytvořit přirozený komínový efekt a zajistí lepší cirkulaci vzduchu uvnitř ohniště.
Při vytváření větracích otvorů je také důležité myslet na jejich orientaci vzhledem k převládajícímu směru větru v dané lokalitě. Hlavní přívod vzduchu by měl být orientován tak, aby vítr pomáhal naturally podporovat hoření. V ideálním případě by měly být větrací otvory umístěny tak, aby jeden z nich směřoval proti převládajícímu směru větru, zatímco protilehlý otvor slouží jako odvod.
Pro zvýšení účinnosti větrání můžeme do otvorů instalovat jednoduché regulační klapky vyrobené z plechu nebo litiny. Ty nám umožní kontrolovat množství přiváděného vzduchu podle potřeby a také uzavřít otvory v případě deště nebo když ohniště nepoužíváme. Klapky by měly být vyrobeny z materiálu odolného vůči vysokým teplotám a korozi, ideálně z nerezové oceli o tloušťce minimálně 2 milimetry.
Je také důležité pravidelně kontrolovat a čistit větrací otvory od popela a dalších nečistot, které se v nich mohou během používání ohniště hromadit. Zanesené otvory mohou významně snížit účinnost hoření a způsobit problémy s kouřením. Proto by měla být součástí každé údržby ohniště i kontrola průchodnosti všech větracích otvorů a jejich případné vyčištění pomocí vhodného nástroje, například drátěného kartáče nebo vysavače na popel.
Zpevnění konstrukce maltou nebo lepidlem
Pro zajištění dlouhodobé stability a bezpečnosti cihlového ohniště je naprosto nezbytné zpevnit celou konstrukci pomocí kvalitní malty nebo speciálního žáruvzdorného lepidla. Nejdůležitějším krokem je výběr správného pojiva, které musí odolávat vysokým teplotám a povětrnostním vlivům. Běžná stavební malta není pro tento účel nejvhodnější, protože při vysokých teplotách může praskat a drolit se.
Ideální volbou je žáruvzdorná malta nebo speciální lepidlo určené pro stavbu krbů a ohnišť. Tyto materiály jsou speciálně vyvinuty tak, aby vydržely extrémní teplotní výkyvy a zachovaly si své pojivové vlastnosti i při opakovaném zahřívání a ochlazování. Při nanášení malty mezi jednotlivé cihly je důležité dodržovat rovnoměrnou tloušťku spár, která by měla být přibližně 1 cm. Malta se nanáší pomocí zednické lžíce na očištěný a mírně navlhčený povrch cihel.
Při stavbě ohniště postupujeme systematicky po jednotlivých řadách. Každou řadu cihel je třeba pečlivě vyrovnat pomocí vodováhy a případné nerovnosti korigovat množstvím nanášené malty. Zvláštní pozornost věnujeme spojům v rozích konstrukce, kde je stabilita obzvláště důležitá. Zde doporučujeme nanést silnější vrstvu malty a případně použít kovové výztuže pro ještě lepší zpevnění.
Pro dosažení maximální pevnosti konstrukce je vhodné nechat maltu mezi jednotlivými vrstvami částečně zaschnout, než budeme pokračovat v další řadě. Tento proces sice prodlouží celkovou dobu výstavby, ale významně přispěje k celkové stabilitě ohniště. Během schnutí malty kontrolujeme, zda nedochází k jejímu praskání nebo oddělování od cihel. Pokud takové problémy zpozorujeme, je nutné problematická místa opravit, než budeme pokračovat dále.
Při práci s žáruvzdornou maltou je důležité dodržovat správný poměr míchání s vodou podle pokynů výrobce. Příliš řídká malta nebude mít dostatečnou pevnost, zatímco příliš hustá se bude špatně nanášet a může vytvářet vzduchové kapsy. Namíchanou maltu zpracujeme v průběhu doporučené doby zpracovatelnosti, obvykle do 30-60 minut.
Po dokončení stavby je nezbytné nechat celou konstrukci důkladně vyschnout, minimálně 48 hodin, než začneme ohniště používat. První zatopení by mělo být velmi mírné, aby došlo k pozvolnému vypálení malty a její stabilizaci. Postupným zvyšováním teploty v průběhu několika použití dosáhneme optimální pevnosti spojů a dlouhodobé životnosti celého ohniště.
Vyplnění spár mezi cihlami
Spáry mezi cihlami v ohništi je nutné důkladně vyplnit žáruvzdornou maltou, která zajistí stabilitu celé konstrukce a zabrání pronikání kouře nežádoucími směry. Pro vyplnění spár doporučujeme použít speciální žáruvzdornou maltu určenou pro stavbu krbů a ohnišť, kterou lze zakoupit ve většině stavebních prodejen. Běžná malta není pro tento účel vhodná, protože by mohla při vysokých teplotách praskat a drolit se.
Před samotným spárováním je nezbytné všechny cihly důkladně očistit od prachu a nečistot. Spáry mezi cihlami by měly být přibližně 1 cm široké, aby bylo možné maltu správně aplikovat. Pokud jsou spáry příliš úzké nebo široké, může dojít k praskání malty a následnému narušení stability ohniště. Maltu připravíme podle návodu na obalu, přičemž je důležité dodržet správný poměr suché směsi a vody. Příliš řídká malta by mohla vytékat ze spár, zatímco příliš hustá by se špatně nanášela a mohla by obsahovat vzduchové bubliny.
Spárování provádíme pomocí spárovací lžíce nebo špachtle. Maltu vtlačujeme do spár tak, aby byly zcela vyplněné bez dutin. Přebytečnou maltu ihned odstraníme vlhkou houbou nebo hadříkem, protože zaschlá malta se z povrchu cihel odstraňuje velmi obtížně. Zvláštní pozornost věnujeme spárám v okolí topeniště, kde bude působit nejvyšší teplota. Zde je důležité, aby malta byla aplikována obzvláště pečlivě a v dostatečné vrstvě.
Po dokončení spárování necháme maltu minimálně 24 hodin schnout, ideálně však 48 hodin. V této době by ohniště nemělo být vystaveno dešti ani přímému slunečnímu záření. První zatopení v ohništi by mělo být velmi mírné, aby došlo k pozvolnému vytvrzení malty. Příliš rychlý nárůst teploty by mohl způsobit popraskání spár. Doporučujeme začít s malým ohněm a postupně přidávat palivo.
V průběhu používání ohniště je vhodné pravidelně kontrolovat stav spár. Pokud objevíme praskliny nebo vypadanou maltu, je nutné tato místa co nejdříve opravit, aby nedošlo k destabilizaci konstrukce. Pro opravy používáme stejnou žáruvzdornou maltu jako při původním spárování. Před aplikací nové malty poškozenou spáru důkladně vyčistíme a navlhčíme. Pravidelná údržba spár významně prodlouží životnost celého ohniště a zajistí jeho bezpečný provoz po mnoho let.
Konečná úprava povrchu ohniště
Po dokončení základní konstrukce ohniště z cihel je nezbytné věnovat pozornost konečné úpravě povrchu, která zajistí nejen estetický vzhled, ale především dlouhou životnost celé stavby. Povrchová úprava ohniště musí být provedena žáruvzdorným materiálem, který odolá vysokým teplotám a povětrnostním vlivům. Nejvhodnějším řešením je použití speciální žáruvzdorné malty, kterou naneseme na všechny spoje mezi cihlami a případné nerovnosti.
Před samotným nanášením finální vrstvy je nutné důkladně očistit všechny povrchy od prachu a nečistot. K tomu použijeme kartáč s pevnými štětinami nebo tlakovou vodu. Povrch musí být před aplikací malty zcela suchý, jinak by mohlo dojít k nedokonalému přilnutí materiálu. Žáruvzdornou maltu připravíme podle návodu výrobce, přičemž je důležité dodržet správný poměr složek pro dosažení optimální konzistence.
Na vnitřní strany ohniště aplikujeme silnější vrstvu žáruvzdorné malty, protože zde bude docházet k přímému kontaktu s ohněm. Doporučená tloušťka vrstvy je minimálně 5 milimetrů. Maltu nanášíme pomocí zednické lžíce a následně ji uhladíme hladítkem, aby vznikl rovnoměrný povrch bez viditelných přechodů. Zvláštní pozornost věnujeme rohům a spojům, kde je potřeba zajistit dokonalé utěsnění.
Vnější část ohniště můžeme upravit podle vlastních představ. Populární je použití dekorativní omítky nebo přírodního kamene, který dodá ohništi rustikální vzhled. Je však důležité pamatovat na to, že i vnější materiály musí být odolné vůči vysokým teplotám, i když ne v takové míře jako vnitřní povrch. Pro lepší ochranu před deštěm můžeme na horní část ohniště aplikovat vodoodpudivý nátěr.
Po dokončení povrchové úpravy je nezbytné nechat maltu řádně vyschnout. Doporučená doba schnutí je minimálně 48 hodin, v závislosti na okolní teplotě a vlhkosti vzduchu. První zatopení v ohništi by mělo být velmi mírné, aby došlo k postupnému vytvrzení všech materiálů. Příliš prudké zahřátí by mohlo způsobit praskání malty nebo její oddělování od cihel.
Pro dlouhodobou údržbu povrchu ohniště je vhodné pravidelně kontrolovat jeho stav, zejména po zimním období. Případné praskliny nebo poškození je třeba ihned opravit pomocí stejného typu žáruvzdorné malty. Prevence je v tomto případě mnohem jednodušší než následné rozsáhlé opravy. Při správné údržbě a péči může ohniště z cihel sloužit mnoho let jako příjemné místo pro rodinná setkání a relaxaci.
Stavba ohniště z cihel není jen o cihlách a maltě, ale o vytvoření místa, kde se rodina schází, kde vznikají vzpomínky a kde se vaří nejlepší jídlo pod širým nebem
Radmila Horáčková
Bezpečnostní opatření při používání
Při používání ohniště z cihel je naprosto nezbytné dodržovat základní bezpečnostní pravidla, která zajistí bezpečný provoz a dlouhou životnost vaší stavby. Ohniště by mělo být umístěno v dostatečné vzdálenosti od hořlavých materiálů, ideálně minimálně tři metry od jakýchkoliv dřevěných konstrukcí, plotů či rostlin. Okolí ohniště by mělo být zbaveno suché trávy a listí, které by mohly snadno vzplanout od odletujících jisker.
Před každým zapálením ohně je nutné zkontrolovat stav cihlové konstrukce. Pravidelná kontrola spár mezi cihlami a celkové stability stavby může předejít případným nehodám. Pokud objevíte praskliny nebo uvolněné cihly, je nezbytné provést opravu před dalším použitím. Nikdy nezapalujte oheň v poškozeném ohništi, mohlo by dojít k jeho zborcení a následnému nekontrolovanému šíření ohně.
V blízkosti ohniště by měl být vždy připraven hasicí prostředek, ideálně zahradní hadice s tekoucí vodou nebo hasicí přístroj. Při silném větru není vhodné ohniště používat, jelikož odletující jiskry mohou způsobit požár okolní vegetace. Také je důležité sledovat předpověď počasí a vyhnout se rozdělávání ohně během období sucha nebo při vyhlášení výstrahy před nebezpečím požáru.
Při provozu ohniště nikdy nepoužívejte hořlavé kapaliny pro rozdělání či udržování ohně. Používejte pouze přírodní podpalovače nebo suché dřevo. Velikost ohně by měla být přiměřená rozměrům ohniště, aby plameny nepřesahovaly horní okraj konstrukce. Příliš velký oheň může způsobit přehřátí cihel a jejich následné popraskání nebo dokonce explozi, pokud by se v nich nacházela vlhkost.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem a domácím mazlíčkům, kteří by se neměli pohybovat v bezprostřední blízkosti ohniště bez dozoru. Je vhodné kolem ohniště vytvořit bezpečnostní zónu, například pomocí většího kamení nebo nízkého plůtku, který zabrání náhodnému kontaktu s rozpálenou konstrukcí.
Po ukončení používání ohniště je nutné se ujistit, že je oheň zcela uhašen. Žhavé uhlíky mohou pod popelem přetrvávat i několik hodin, proto je důležité důkladně prolít popel vodou a promíchat jej, aby nedošlo k opětovnému vznícení. Popel by měl být po vychladnutí odstraněn a ohniště vyčištěno pro další použití. Pravidelná údržba a čištění prodlužuje životnost cihlové konstrukce a zajišťuje bezpečný provoz.
V zimním období je třeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně ohniště před mrazem a vlhkostí. Voda, která se dostane do spár mezi cihlami, může při zmrznutí způsobit jejich popraskání. Proto je vhodné ohniště na zimu zakrýt voděodolnou plachtou nebo jej chránit jiným způsobem před povětrnostními vlivy.
